Kde nakupovat a kolik stojí jídlo?

Jídlo je tady levné, pokud nakupujete jako místní, a překvapivě drahé, pokud si chcete koupit to, co jste jedli doma. Rozdíl mezi obojím jsou desítky procent na stejném košíku.

Tenhle text je o tom, kde se co kupuje, kolik to stojí a co se vyplatí přestat hledat.

Čtyři druhy obchodů a k čemu jsou

Tvrdé diskonty: D1 a Ara. Malé prodejny na každém rohu, vlastní značky, pár set položek a nejnižší ceny v zemi. U základních věcí, jako je rýže, těstoviny, olej nebo vejce, bývá rozdíl proti velkému řetězci dvacet až třicet procent. Sem chodíte na trvanlivé zboží a drogerii.

Velké řetězce: Éxito, Jumbo, Olímpica. Všechno pod jednou střechou včetně dovozu, elektroniky a masa v pultu. Dražší, ale je to jediné místo, kde koupíte věci, které se u nás berou jako běžné: tvrdý sýr, kvalitní kávu na doma (ano, opravdu), olivový olej, celozrnný chleba.

Carulla je prémiová větev Éxita. Hezčí, dražší a v Poblado všudypřítomná. Kdo tam chodí ze zvyku, platí za nákup skoro dvojnásobek proti diskontu.

Trhy. Plaza Minorista v centru je velkotrh, kde má ovoce a zelenina nejnižší cenu ve městě. Nedělní mercados campesinos v parcích jsou dražší než minorista a mnohem příjemnější. Na trh se chodí dopoledne, s hotovostí a s vlastní taškou.

Tienda na rohu. Malý krám, kde koupíte jedno pivo, tři vejce a chleba. Dražší za kus, ale otevřeno, když nikdo jiný nemá.

Kolik stojí týdenní nákup

Nejlepší dostupné vodítko je spotřební koš, tedy 23 základních položek, které se každý měsíc měří v sedmi městech. V Medellíně vyšel v roce 2026 na 147 771 pesos a patří tím k nejlevnějším ve srovnávaných městech; celostátní průměr byl 148 567 a proti loňsku klesl o 1,8 %.

Přeloženo do praxe pro jednoho člověka, který vaří doma a nekupuje dovoz:

• týdenní nákup zhruba 100 až 150 tisíc pesos, když se ovoce a zelenina berou na trhu a zbytek v diskontu
• měsíčně kolem 500 až 700 tisíc, s masem a pár lahvemi vína výš
• oběd venku 15 000 až 25 000 pesos za menú del día, tedy polévku, hlavní jídlo a šťávu

Ceny, které si tu sám zapisuju, jsou v evidenci s datem a místem, ne v článku. Článek zestárne, evidence ne.

Co je levné a co drahé

Levné: tropické ovoce, banány, avokádo, vejce, kuře, rýže, fazole, panela, káva na trhu, čerstvé šťávy, oběd v místní restauraci.

Střed: hovězí, ryby mimo pobřeží, mléko, jogurty, pivo v obchodě.

Drahé: tvrdé sýry, máslo, uzeniny evropského typu, celozrnné pečivo, müsli, olivový olej, víno, dovezená čokoláda, jakákoli věc s nápisem importado. Alkohol je až na aguardiente a pivo drahý, protože je vysoko zdaněný.

Nejrychlejší způsob, jak tu utratit dvojnásobek, je snažit se jíst jako doma. Druhý nejrychlejší je nakupovat všechno v Carulle.

Váhy, jednotky a ceny

• Libra znamená půl kila a na trhu i v pultu se počítá právě v ní. Cena „za libru“ tedy vypadá o polovinu lákavěji, než jaká je.
• Ceny se říkají v tisících. Cinco mil je pět tisíc pesos, tedy zhruba třicet korun.
• Na trhu se nesmlouvá o pár set pesos, ale při větším nákupu se dá poprosit o ñapa, tedy něco navíc.
• Karta bere všude, kde je pult a kasa. Na trhu, ve stánku a u pouličního jídla je hotovost, nebo Bre-B, tedy platba QR kódem.

Ovoce, které doma nekoupíte

Tohle je ta část, kvůli které se sem vyplatí chodit na trh i tehdy, když nevaříte:

• Guanábana je obrovská zelená ostnatá věc s krémovou dužinou; nejlepší jako šťáva s mlékem.
• Lulo je kyselé, žlutozelené a dělá se z něj nejosvěžující nápoj, jaký znám.
• Maracuyá a granadilla jsou příbuzné: první kyselá do šťávy, druhá sladká na lžičku.
• Tomate de árbol, česky tamarilo, chutná jako rajče, které se rozhodlo být ovocem.
• Pitahaya je žlutý dračí ovoce a působí spolehlivě na trávení; jedna denně stačí.
• Uchuva, tedy mochyně, se prodává po kilech a končí v jogurtu.
• Mangostán, zapote, borojó, mamoncillo jsou další stupeň, do kterého se pouštějte s prodavačem, který poradí, jak se to jí.

Jak jíst venku a neprodělat

Menú del día je nejlevnější a nejlepší poměr: polévka, hlavní jídlo s rýží, fazolemi a masem, šťáva, někdy dezert, za 15 až 25 tisíc pesos. Podává se v poledne a ve tři hodiny už není.

Corrientazo je totéž slovo pro totéž jídlo v ještě obyčejnější restauraci.

Restaurace v Poblado stojí trojnásobek a jídlo bývá mezinárodní. Není na tom nic špatného, jen to není cena Kolumbie.

Donáškové aplikace mají ceny vyšší než podnik sám a k tomu poplatek za doručení. Pohodlné, ale je dobré vědět, že platíte přirážku dvakrát.

Co bych poradil po roce nakupování

1. Rozdělte nákup na tři místa. Ovoce a zelenina na trhu, trvanlivé v D1 nebo Ara, jednou za měsíc velký nákup v Éxitu na to, co jinde není.
2. Nekupujte dovezené věci ze zvyku. Většina toho, co vám chybí, má tady levnější a lepší obdobu.
3. Naučte se tři místní suroviny. Panela místo cukru, arracacha místo brambor, plátano místo přílohy. Levné, dostupné a chutná to.
4. Berte na trh vlastní tašku a drobné. Vrátit z padesátitisícové bankovky umí málokdo.
5. Ceny si zapisujte. Za tři měsíce zjistíte, kde vám mizí peníze, a překvapí vás to.