Řízení v Medellíně: den v týdnu, kdy auto nesmí ven

Ano, je to tak, jak jste slyšeli. Auto tady jeden den v týdnu nesmí ven a rozhoduje o tom poslední číslo poznávací značky. Jmenuje se to pico y placa, platí to od pěti ráno do osmi večer a netýká se to jen Medellína, ale celého údolí Aburrá, tedy deseti měst.

Je to jediné pravidlo, které v téhle zemi mění život řidiče víc než cokoli jiného, a přitom se o něm v průvodcích skoro nepíše. Tenhle text je o něm a o všem ostatním, co se k řízení váže: o řidičáku, který po půl roce přestane platit, o pokutách, o tom, jak se tady doopravdy jezdí, a o číslech, ze kterých mi jako bezpečákovi není dobře.

Rešerše je k 10. září 2026. Rotace se mění každého půl roku, takže tabulka níž platí do konce ledna 2027 a pak bude jiná.

Jak pico y placa funguje

Od pondělí 3. srpna 2026 do 29. ledna 2027 platí tahle rotace:

• pondělí: 5 a 8
• úterý: 1 a 4
• středa: 0 a 2
• čtvrtek: 3 a 6
• pátek: 7 a 9

Omezení běží od pondělí do pátku, souvisle od pěti ráno do osmi večer. Ne ve špičce, celý den. O víkendu a o svátcích neplatí.

U osobních aut rozhoduje poslední číslo značky. U motorek, a to včetně tříkolek a mopedů, rozhoduje první číslo. To je nejčastější omyl, na kterém se dá naletět: kdo má auto i motorku, hlídá si dvě různá čísla ve dvou různých pozicích.

Taxíky mají vlastní režim s rotací po čtrnácti dnech a s časem od šesti ráno do osmi večer. Když nemůžete vy, nemůže ani část taxíků, což je na tom ta méně příjemná část.

Rotace se každé pololetí přehazuje. V prvním pololetí 2026 platilo pondělí 1 a 7, úterý 0 a 3, středa 4 a 6, čtvrtek 5 a 9, pátek 2 a 8. Dělá se to schválně, aby jedno číslo nepřišlo napořád o pondělí. Znamená to ale, že co jste se naučili, přestane v únoru platit, a je potřeba si to zapsat znovu.

Kde to platí a kde ne

Platí to v Medellíně a v devíti dalších městech údolí, tedy prakticky v celé aglomeraci. Hranice města v tomhle nejsou hranice pravidla.

Z omezení jsou vyňaté některé tepny, po kterých se dá projet i v den, kdy vaše číslo nesmí:

• Sistema Vial del Río, tedy silnice po obou březích řeky
• část Avenidy Regional
• vía Las Palmas, tedy silnice nahoru k letišti
• silnice do corregimientos, tedy do venkovských částí města

Pozor na Bello. To si na autopista Norte a na Regional omezení vymáhá, i když sousední města na týchž silnicích ne. Je to přesně ten druh výjimky z výjimky, na kterém se platí pokuta.

Vyjmutá jsou taky vozidla elektrická, hybridní a na plyn, pokud to mají zapsané v národním registru RUNT. Je to jediná cesta, jak se omezení legálně zbavit, a je vidět na ulicích: hybridů tady rychle přibývá a tohle je jeden z důvodů.

Kolik stojí, když na to zapomenete

Pokuta je 633 111 pesos, tedy zhruba patnáct set korun, a k tomu může jít auto na odtahovku. Pro pořádek: u přestupků se v Kolumbii částky počítají v jednotkách UVB a tahle jich má 52,29, takže se s valorizací každý rok mění.

Když rotace v srpnu začínala, byly první čtyři dny domluvené jako výchovné, tedy jen s upozorněním. Od 10. srpna se pokutuje.

Kamer je po městě hodně a fungují. Tohle není pravidlo, které by se dalo přežít opatrností.

Proč to vůbec je

Údolí Aburrá je úzká mísa mezi horami a všechno, co se v ní vypustí, v ní zůstane. Auta v ní stojí v kolonách a vzduch se nemá kam ztratit.

K běžnému pico y placa proto existuje ještě jedno, environmentální. Když se kvalita vzduchu propadne, může metropolitní úřad vyhlásit takzvanou contingencii a s ní přitvrdit: rozšířit omezení na víkendy, přidat nákladní auta a sklápěčky, upravit hodiny. Kritická období jsou dvě, hlavní od března do dubna a druhé mezi říjnem a listopadem, obě na přelomu období sucha a dešťů.

Kdo sem jede na podzim nebo na jaře, měl by počítat s tím, že pravidlo, které si nastudoval, může být o týden později přísnější.

Řidičák: půl roku a pak konec

Tohle je část, kterou jsem si musel nastudovat kvůli sobě a nikde jsem ji česky nenašel.

Turista smí jezdit na svůj domácí řidičák, pokud je platný a pokud pobyt nepřesáhne šest měsíců. Stojí to v článku 25 národního dopravního zákona, tedy zákona 769 z roku 2002. Na krátkou cestu není co řešit.

Jakmile dostanete cédulu de extranjería, tedy průkaz totožnosti pro cizince s vízem nad tři měsíce, přestáváte být turista. Tím vaše domácí oprávnění přestává být v Kolumbii platným dokladem k řízení, bez ohledu na to, kolik let jezdíte a co má vaše země s Kolumbií podepsáno.

Uznat cizí řidičák jde jen se sedmi zeměmi. Španělsko, Peru, Jižní Korea, Chile, Paraguay, Argentina a Portugalsko. Česko mezi nimi není a nikdy nebylo, takže pro Čecha neexistuje cesta, jak si průkaz vyměnit. Musí se udělat celý kolumbijský proces od začátku.

Ten se navíc v roce 2026 přestavěl. Dřív vás vyučila i vyzkoušela autoškola, teď se to rozdělilo:

• CEA je autoškola a smí jen učit, teorii i praxi
• CALE je nezávislé zkušební středisko a jako jediné smí zkoušet a vydat osvědčení

Je to pro nás srozumitelná logika: kdo učí, nemá známkovat. V praxi to znamená o jednu instituci a o několik termínů navíc.

Ceny, se kterými se v roce 2026 počítá:

• kurz v autoškole na osobní auto zhruba 1 000 000 až 1 390 000 pesos, na motorku 850 000 až 1 090 000
• lékařská prohlídka 90 000 až 150 000
• teoretická zkouška kolem 110 000
• praktická zkouška 512 000 až 582 000
• vydání průkazu 329 900

Dohromady se člověk bez předchozí praxe dostane přes dva miliony pesos, tedy kolem dvanácti tisíc korun. Kdo umí řídit a potřebuje jen papír, zaplatí míň, ale zkouškám se nevyhne.

A kdyby vás napadlo to nechat být: řízení bez platného oprávnění je přestupek B01, osm denních minimálních mezd a k tomu odtah vozidla.

Jak se tady jezdí

Značení je v pořádku, vodorovné i svislé, a skoro nikdo podle něj nejede. Provoz se řídí očním kontaktem a drobnými pohyby vozu: kdo se zeptá blinkrem, nedostane místo, kdo hlavu vystrčí o třicet centimetrů dopředu, ho dostane.

Motorky jsou všude a jezdí mezi pruhy. To není přestupek jako u nás, to je způsob, jakým se tady jezdí, a řidič auta s tím musí počítat při každé změně pruhu. Zrcátko nestačí, otočit hlavu je povinnost.

Klakson neznamená nadávku. Znamená jsem tady, nevidíš mě. Zvyknout si na to trvá asi týden.

A pak jsou tu svahy. Půlka města stojí v kopci, ulice jsou úzké, parkuje se na nich po obou stranách a protijedoucí auto se musí někam vejít. Couvání do kopce mezi motorkami je dovednost, kterou se člověk neučí v žádné autoškole.

Čísla, ze kterých mi není dobře

Jsem bezpečák, takže tohle je ta část, kvůli které jsem se do článku pustil.

Za první pololetí 2026 zemřelo na kolumbijských silnicích 4 751 lidí. Proti stejnému období roku 2025 je to o 792 víc, tedy nárůst o dvacet procent.

Rozdělení obětí:

• motorkáři 65,7 procenta
• chodci 20,6 procenta
• lidé v autech 9 procent
• cyklisté 4,1 procenta

Dvě třetiny mrtvých na silnici jsou lidé na motorce. Není to proto, že by motorkáři jezdili hůř. Je to proto, že motorka je tady nejlevnější doprava, jezdí na ní celé rodiny a mezi tělem a asfaltem není nic než přilba a tričko.

Když si to přeložím do řeči, kterou dělám v práci: tohle je expozice, kterou nejde snížit školením. Snižuje se oddělením, tedy infrastrukturou, a pak až ochrannými prostředky.

Prakticky z toho pro mě plyne jedno pravidlo. Na motorku sedám jen s vlastní přilbou a jen ve dne. Vím, že to zní jako zbabělost v zemi, kde na ní jezdí úplně každý. Taky vím, co je za těmi procenty.

Co z toho plyne pro cestu

• Na krátkou cestu auto nepotřebujete. Metro, lanovky a aplikace na taxi pokryjí město líp než vlastní vůz, který jeden den v týdnu stojí.
• Když si auto půjčíte, ptejte se na číslo značky, ne až u přepážky, ale při rezervaci. Půjčovna vám den řekne, ale změnit ho nemůže.
• Do šesti měsíců stačí domácí řidičák. Mezinárodní se hodí jako překlad, ale povinný není. Půjčovny ho ale chtějí skoro vždycky.
• Počítejte s mýtem. Silnice mezi městy jsou kvalitní a placené, a platí se hotově nebo elektronickou známkou, ne kartou.
• Mimo město po setmění radši ne. Není to o kriminalitě, je to o kamionech, mlze v sedlech a dobytku na krajnici.
• Na motorku si vezměte vlastní přilbu, pokud s tím počítáte. Ta půjčená bývá o dvě čísla větší a bez zapínání pod bradou nefunguje ani ta správná.

Co se ještě naučím

Zatím nemám kolumbijský řidičák a zvažuju, jestli si tím projdu. Dvanáct tisíc korun a několik týdnů termínů je hodně na doklad, který potřebuju párkrát do roka na výlet.

Ale mít auto by znamenalo dostat se na místa, která jsou na mém seznamu a autobusem se k nim jede den. Až se rozhodnu, napíšu sem, jak to celé probíhalo, včetně toho, co u zkoušky vyžadují a co stojí za to trénovat předem.