Městečko · Kolumbie · 1925 m n. m.
Guatapé
Ajiaco s rýží, avokádem, arepou a omáčkou hogao. Guatapé, u vody.
Městečko na břehu přehrady, dvě hodiny východně od Medellínu. Je známé zócaly, tedy malovanými reliéfy v pásu na spodku fasád, a barevnými domy, které kolem nich vznikly.
Na náměstí stojí bílý kostel s červenými hranami, kousek od něj Calle del Recuerdo s deštníky nad hlavou a dole u vody nábřeží s loděmi.
Je to hezké a je toho hodně. Zároveň je to místo, ze kterého se cestovní ruch stal řemeslem: první patra jsou obchody se suvenýry, ceny jsou dvojí a kdo přijede v sobotu odpoledne, chodí v davu.
Nejhezčí je to na vodě. Loď objede zálivy, ostrovy a vrátí se pod skálu, ze které je Guatapé vidět z druhé strany.
Něco málo z historie
Guatapé bylo do sedmdesátých let běžné zemědělské městečko. Změnily ho dvě věci.
První je zvyk malovat zócaly. Pás na spodku zdi měl původně chránit omítku před vlhkem a před dobytkem. Kolem roku 1920 na něj místní José María Parra Jiménez namaloval ovečky a ostatní se přidali: kdo měl pekařství, měl na zdi chleba, kdo choval, měl zvířata. Z ochrany zdi se stalo vyprávění o domě a z toho značka celého města.
Druhá je přehrada. Empresas Públicas de Medellín začaly nádrž plnit v roce 1970 a napouštění skončilo v roce 1979. Voda zaplavila pole, statky a celé městečko El Peñol, které se muselo postavit znovu na jiném místě. Tisíce lidí se stěhovaly, kostel zůstal pod hladinou a při nízké vodě z ní dodnes vystupuje kříž na místě, kde stával oltář.
Guatapé přišlo o půdu a dostalo břeh. Turistika, lodě a hotely, ze kterých dnes žije, stojí na dně toho příběhu, a v muzeu a v replice starého Peñolu se to nezastírá.
Zápisy odsud
Jídlo odsud
Celé jídlo
Fotky odsud
18 snímků