El Poblado po setmění

Odpoledne jsem seděl v kavárně s notebookem a na obrazovce měl českou normu. V šest jsem zavřel víko a vyšel ven s tím, že se projdu. Skončil jsem o čtyři hodiny později o čtyři kilometry jižněji, v ulici, kterou zná každý, kdo si o Medellínu něco přečetl.

Kde vlastně to město začalo

Na zdi u jedné křižovatky je namalované En el Poblado nació Medellín, tedy že se Medellín narodil tady. Bral jsem to jako reklamní větu, dokud jsem si to nedohledal.

2. března 1616 tady oidor Francisco Herrera Campuzano založil osadu San Lorenzo de Aburrá. Nebylo to město pro Španěly: zakládala se podle zákonů Indií jako sídlo pro původní obyvatele údolí, kteří měli být chráněni před tím, jak se s nimi zacházelo. Teprve 2. listopadu 1675 vznikla o kus severněji Villa de Nuestra Señora de la Candelaria de Medellín, tedy to, čemu se dnes říká centrum.

Takže ano: nejdražší čtvrť Medellínu je zároveň ta nejstarší. Z osady zbylo jméno, kostel na náměstíčku a nápis na zdi.

Provenza

Ulice, kvůli které sem lidi jezdí, se jmenuje Provenza. Do devadesátých let to byla obyčejná obytná ulice pro střední třídu, klidná, rodinná. Od začátku dvoutisícových let se z ní stalo tohle: světla v korunách stromů, dvacet podniků na sto metrů, fronty, hudba z obou stran, ceny v dolarech v hlavě každého číšníka.

Prochází se to hezky. Stromy jsou obrovské, chodníky široké, zeleň leze po fasádách a nad hlavou visí žárovky. V jednom podniku roste uprostřed sálu bambusový háj nasvícený zeleně a je to jedna z nejhezčích věcí, co jsem v Medellínu viděl.

Na rohu stojí bílý dům s věží a neonovým nápisem Provenza. Patří zpěvačce Karol G, která tady otevřela restauraci s rooftopem, vedle ní druhý podnik a k tomu klub; adresa Carrera 35 číslo 7-33. Kousek dál má klub Maluma. Kdo čeká, že popová hvězda otevře podnik v Bogotě, je vedle: dělá se to tady, v šesti blocích.

Co se za tím vidí

Medellín přijal v roce 2024 kolem 1,8 milionu turistů a valná většina z nich spí v tomhle rohu města. Je to znát na všem.

Nájmy v El Pobladu a v Laureles rostou roky, protože byt vynese víc na krátkodobém pronájmu než na dlouhodobém, a lidi, kteří tu bydleli, se stěhují dál od centra. V kolumbijských novinách se o tom píše pod heslem gentrifikace a airbnbizace a je to opravdový spor, ne stěžování si na cizince: roli v tom hrají i místní investoři a chybějící nové byty.

Já jsem toho součást, o tom si nedělám iluze. Bydlím jinde a chodím sem jíst, což je přesně ten pohyb peněz, o kterém se ten spor vede.

Zóna, která to má napsané na ceduli

Na jedné z ulic stojí dopravní značka Zona turística El Poblado. Vypadá to jako servis pro návštěvníka a je to zároveň přiznání: tahle část města je produkt.

Poznám to na cenách. Snack a dvě skleničky vína, tedy jedna porce jukových kroket a dvě sklenky, vyšly na 99 098 pesos i se spropitným. To je v Medellínu cena, za kterou se člověk jinde v podniku pro místní nají třikrát.

Zároveň: nikdo mi nic nevnucoval, číšník mluvil anglicky, účet přišel elektronicky s rozepsanou daní a spropitné bylo na účtu vyčíslené jako dobrovolné, což je zákon. Je to drahé, ne nepoctivé.

Bezpečákovo oko

Pár věcí, kterých si nemůžu nevšimnout:

• Kabely. Nad ulicemi visí svazky, které nikdo nepočítá. Uzly, smyčky, spoje omotané páskou. Nikde jinde na světě jsem neviděl tolik vedení v takové výšce a s takovou lehkostí.
• Popelářský vůz v deset večer. Projíždí ulicí plnou lidí, dva muži běží vedle, jeden visí vzadu. Mezi nimi motorky. Nemá to výstražný kužel ani couvací naváděč, prostě to jede.
• Chodníky. V Provenze široké a nové. O dva bloky dál vysoké obrubníky, díry po sloupcích, kanály bez mříže. Rozdíl mezi ulicí, kterou vidí turista, a ulicí vedle je půl metru výšky.
• Nálada. V devět večer je tu klid, v jedenáct plno. Chodil jsem pěšky, s foťákem v ruce, a jediné, co mi někdo nabídl, byla vizitka baru.

Co bych poradil

Přijeďte sem, ale nebydlete tady. Nebo aspoň ne celý pobyt: dva dny v El Pobladu ukážou, co má Medellín na výkladní skříni, a týden v Laureles nebo v Conquistadores, jak se ve městě žije.

A jestli jdete do Provenzy, jděte kolem osmé. V šest je prázdno, v jedenáct fronta.