Čtvrť · Medellín · Kolumbie · 1495 m n. m.
La Candelaria
Estakáda metra nad centrem. Vlak jede ve výšce druhého patra, takže se čtvrť dá prohlédnout dřív, než do ní člověk vstoupí.
Původní Medellín. Comuna 10, La Candelaria, tedy to, čemu tady každý říká el centro a co si turista v El Pobladu nechá vymluvit dřív, než tam vůbec vyrazí.
Je to nejhustší část města: úřady, univerzita, obchody, tržnice, banky, kostely a k tomu odhadem stovky tisíc lidí denně, kteří sem přijedou za prací a nákupem. Na jednom čtverečním kilometru je tu víc života než v celé zbytku města dohromady.
Co tu stojí
Plaza Botero s dvaceti třemi bronzy Fernanda Botera, které se smějí dotýkat a taky se jich dotýká každý. Kolem ní Museo de Antioquia a Palacio de la Cultura Rafael Uribe Uribe, dva domy, mezi kterými se dá strávit půlden a nezaplatit skoro nic.
O kus dál Parque Bolívar s katedrálou z milionu cihel, Plazuela de San Ignacio s univerzitním klášterem a Parque de las Luces s třemi sty betonovými sloupy. Nad tím vším trčí Edificio Coltejer, mrakodrap ve tvaru jehly.
Metro jede po estakádě přímo přes centrum, takže se celá čtvrť dá poprvé prohlédnout z okna vlaku, než do ní člověk vstoupí.
Jaké to tady je
Hlučné, plné, rychlé a čisté víc, než by člověk čekal. Stánky na každém metru, hudba ze tří stran, prodavači ovoce, kavárny staré šedesát let a mezi tím lidi, kteří tu prostě pracují.
Není to čtvrť na procházku po setmění a ve dne se chodec chová jako ve velkém městě: telefon v kapse, batoh vepředu, hodinky doma. Nic víc.
Něco málo z historie
Medellín začal tady. Osada v údolí Aburrá dostala v roce 1675 status městečka a Parque Berrío je od té doby jeho střed; bazilika La Candelaria na jeho okraji patří k nejstarším kostelům ve městě.
V devatenáctém a na začátku dvacátého století se z centra stalo obchodní a průmyslové srdce Antioquie. Přijela sem železnice, na místě dnešního Parque de las Luces stála tržnice Guayaquil, kam se sjížděli sedláci z celého kraje, a kolem ní se rozrostly sklady a hotely.
Ve dvacátých letech dvacátého století sem belgický architekt Agustín Goovaerts přinesl evropskou architekturu: začal stavět sídlo vlády, dnešní Palacio de la Cultura, a k tomu Teatro Junín a Hotel Europa. V roce 1972 se do panoramatu přidal Edificio Coltejer, tehdy nejvyšší budova Latinské Ameriky.
Pak přišel pád. Železnice v šedesátých letech skončila, tržnice se v devadesátých letech odstěhovala a centrum, hlavně okolí Guayaquilu, se propadlo do let, o kterých se v Medellínu mluví nerado.
Obrat začal na přelomu tisíciletí. Muzeum se v roce 2000 přestěhovalo do bývalého paláce obce, o rok později vznikla Plaza Botero, v roce 2005 Parque de las Luces a od roku 1995 přes centrum jezdí metro. Centrum se tím nestalo výkladní skříní, ale zase se do něj chodí.
Zápisy odsud
Fotky odsud
31 snímků