Kolik stojí život v Medellíně?

Na otázku „kolik to tam stojí“ se dá odpovědět dvěma způsoby a oba jsou k ničemu.

První je průměr z internetu: Medellín za tisíc sto dolarů měsíčně. Druhý je historka: kámoš tam byl a dal si oběd za sto korun. První číslo neplatí pro nikoho konkrétního, druhé platí pro jeden oběd.

Tahle stránka to zkouší jinak. Nejdřív kotvy, tedy čísla, o která se opírá celá země a která se mění jednou ročně. Pak rozpětí podle kategorií z rešerše, ať víte, co je normální cena a co je cena pro cizince. A nakonec moje účtenky, které mají vlastní datum a jsou dole pod textem, protože jsou to jediná čísla, za která tady ručím.

Kotvy, ze kterých se počítá všechno

Minimální mzda 2026: 1 750 905 pesos měsíčně. K tomu příspěvek na dopravu 249 095 pesos, takže kdo bere minimum, má na účtu rovné dva miliony. Tohle si zapamatujte, protože podle minimální mzdy se v Kolumbii počítá skoro všechno: příjem pro vízum, odvody na zdravotní pojištění, hranice pro příspěvek na dopravu, pokuty.

Praktický převod: dva miliony pesos je zhruba třináct tisíc korun. Ne jako mzda, kterou vydělává většina lidí, ale jako to, pod co zaměstnavatel nesmí jít.

Kurz. V létě 2026 vychází zhruba 150 pesos za korunu a kolem čtyř tisíc pesos za dolar. Přepočet na webu počítá aktuálním kurzem, takže čísla v evidenci nemusíte přepočítávat ručně. V hlavě stačí dělit stopadesáti: deset tisíc pesos je zhruba pětašedesát korun.

Jízdné v metru od 10. ledna 2026: 3 820 pesos běžná jízda kartou Cívica, 4 400 bez karty, 3 330 senioři, 1 600 studenti. Přestup mezi metrem, tramvají a lanovkou je v ceně, turistická lanovka na Arví se platí zvlášť.

Jak se tady ceny čtou

Než začnete porovnávat, je potřeba vědět, co je na ceduli.

Tečka je oddělovač tisíců, čárka desetinná. 1.750.905 je milion sedm set padesát tisíc, ne jedna celá sedm. Kdo to přehlédne, splete se o tři řády.

Mluví se v tisících. „Veinte mil“ znamená dvacet tisíc pesos a v běžné řeči se to zkracuje na „veinte“. Když vám někdo řekne, že to stojí dvacet, myslí dvacet tisíc.

Daň je v ceně. Základní sazba je devatenáct procent a na ceduli v obchodě je cena včetně ní. V restauracích běží místo toho osmiprocentní spotřební daň, takže co je na jídelním lístku, to zaplatíte, ne o pětinu víc.

Mince pod padesát pesos se nepoužívají a ceny se běžně zaokrouhlují na padesátky nebo stovky. Nikdo vám nedluží dvacet pesos a nikdo je po vás nechce.

Bydlení, tedy položka, která rozhoduje

Nájem je jediná věc, kde se rozdíl mezi čtvrtěmi počítá v násobcích, ne v procentech. Rozpětí k létu 2026, za měsíc, nezařízené proti zařízenému:

• El Poblado: nezařízený byt 1+kk zhruba 3,5 až 5 milionů pesos, zařízený 4,5 až 7 milionů a výš.
• Laureles: nezařízený 2,2 až 3 miliony, zařízený 3,5 až 5,5 milionu.
• Envigado, Sabaneta, Belén: obvykle pod hranicí Laureles, u dvoupokojových bytů běžně 2 až 3 miliony.

Přepočteno: zařízená garsonka v Laureles vyjde kolem třiadvaceti až sedmatřiceti tisíc korun měsíčně, tatáž v El Pobladu klidně o polovinu víc.

A teď to, co v inzerátu není.

Administración, tedy poplatky domu. V obyčejném domě pár set tisíc pesos, ve věži s bazénem, recepcí a ostrahou v El Pobladu klidně 600 až 800 tisíc měsíčně. Je to samostatná položka a platí se navíc k nájmu.

Energie a voda. Běžný byt 150 až 300 tisíc pesos měsíčně, s internetem a plynem dohromady spíš 350 až 600 tisíc. A pozor na estrato: za tutéž spotřebu platí adresa v estratu 6 přirážku, ze které se dotuje estrato 1 až 3. Podrobně je to v příručce o Medellínu.

První měsíce jsou dražší, než bude zbytek roku. Dlouhodobá smlouva obvykle chce spolupodpis místního nebo pojištění nájmu, což cizinec hned po příjezdu nemá, takže začíná v krátkodobém pronájmu za dvojnásobek. Není to podvod, je to normální stav, se kterým se počítá.

Kauce je zakázaná, a přesto něco zaplatíte

Tohle překvapí každého, kdo přijede z Evropy: u nájmu bytu se v Kolumbii nesmí vybírat kauce v hotovosti. Zakazuje to zákon o nájmu městského bydlení, tedy Ley 820 z roku 2003, a není to formalita, kterou by šlo obejít dohodou.

Co zákon místo toho připouští:

• pojistku nájmu, tedy pólizu, kterou platí nájemce a která pronajímateli ručí za neplacení,
• spolupodpis (codeudor nebo fiador), obvykle Kolumbijce s majetkem a příjmem,
• záruku na účty za služby, ale jen do výše těch služeb, ne víc.

Proto po vás nikdo nechce tři nájmy dopředu, ale chce spolupodpis, který cizinec po příjezdu nemá. Odsud plyne krátkodobý pronájem na první měsíce a jeho vyšší cena.

A ještě jedna věc ze stejného zákona: nájem se smí zvednout nejvýš jednou za dvanáct měsíců a nejvýš o inflaci za předchozí rok. Kdo dostane v půlce roku dopis o dvaceti procentech, má právo se ptát podle čeho.

Jídlo: dvě ekonomiky vedle sebe

V Medellíně existují dvě cenové hladiny a obě jsou pravé.

Menú del día je oběd o třech chodech: polévka, hlavní s masem, rýže, banán, salát a šťáva. V místním podniku stojí zhruba 15 až 25 tisíc pesos, v levnějších čtvrtích se dá potkat i pod patnáct. Za sto až sto sedmdesát korun se člověk najedí tak, že do večera nemá hlad.

Podnik pro cizince je jiná liga. Hlavní jídlo v kavárně v El Pobladu je běžně 30 až 45 tisíc pesos, káva 8 až 15 tisíc, pivo 8 až 18 tisíc, sklenka vína přes 25 tisíc, protože víno se dováží.

Nákup potravin: ovoce a zelenina na trhu jsou směšně levné, dovážené věci naopak dražší než doma. Sýr, uzeniny, olivový olej, cereálie a cokoli s cizí etiketou stojí víc, než byste čekali. Kdo vaří z toho, co tady roste, ušetří; kdo si chce vařit česky, zaplatí.

Doprava

• Metro a lanovky: 3 820 pesos za jízdu, tedy asi pětadvacet korun, s přestupy v ceně.
• Uber nebo DiDi po městě: běžně 10 až 30 tisíc pesos podle vzdálenosti a denní doby.
• Autobus mezi městy: Medellín a okolní městečka do dvou hodin obvykle 15 až 30 tisíc pesos.
• Vnitrostátní let: koupený s předstihem se dá pořídit levněji než pár set korun; koupený den předem stojí násobek.

Auto ve městě nepotřebujete, a když ho nemáte, ušetříte na parkování, benzínu i nervech.

Telefon, internet a práce

Tarif od Claro s neomezenými daty jsem platil 53 900 pesos měsíčně, tedy kolem tří set šedesáti korun, ale dostal jsem se k němu jen díky místnímu, který za mě podepsal. Bez toho zbývá dobíjecí karta, která u mého způsobu použití, tedy hotspot pro notebook, vyjde znatelně dráž.

Domácí internet je obvykle součástí účtu za služby a v běžném bytě to není položka, o které by se dalo mluvit jako o velké.

Spolupracovna se platí buď měsíčním paušálem, nebo se neplatí vůbec, protože polovina kaváren v Laureles a v El Pobladu tuhle roli plní za cenu kávy.

Zdraví

Tady se rozhoduje mezi třemi věcmi a rozdíl je v tom, co se stane, když se něco pokazí.

• EPS, tedy veřejné pojištění. Kdo tu pracuje sám na sebe, odvádí 12,5 procenta z vyměřovacího základu, přičemž základ nesmí být nižší než minimální mzda. Prakticky to v roce 2026 znamená zhruba 219 tisíc pesos měsíčně jako spodní hranici.
• Prepagada, tedy soukromé připojištění nad EPS. Mladší ročníky platí zhruba 200 až 400 tisíc pesos měsíčně, po padesátce to výrazně roste. Kupuje se kvůli tomu, aby se na specialistu nečekalo měsíce.
• Cestovní pojištění z Česka. Pro pobyt do několika měsíců nejjednodušší a pro vízum často povinné. Neřeší dlouhodobou péči, řeší nehodu.

Návštěva soukromého lékaře bez pojištění je běžně kolem 150 tisíc pesos, tedy tisíc korun. Léky jsou proti Česku levné a v lékárně se dá koupit víc věcí bez receptu, což je pohodlné do chvíle, kdy si člověk začne léčit sám něco, co má vidět doktor.

Služby, které nikdo nepočítá a přitom je platí každý

Kadeřník nebo holič, prádelna, úklid, opravy, kurz španělštiny, posilovna. Jsou to malé částky, které v součtu dělají rozdíl mezi rozpočtem, který sedí, a rozpočtem, který nesedí.

Zrovna tuhle část plním do evidence průběžně a zapisuju k ní datum a podnik. Čísla pod textem jsou z účtenek, ne z odhadu, a stárnou pomaleji než věta v článku, protože se opravují na jednom místě.

Co stojí věci, které se pořizují jednou

Tady se Kolumbie s Evropou míjí nejvíc.

Elektronika je drahá. Telefon, notebook, sluchátka: skoro všechno se dováží a cla s daní se na ceně poznají. Kdo sem jede na dlouho, ať si techniku přiveze.

Nábytek a vybavení domácnosti jsou naopak levné, pokud se kupují místní. Zařídit prázdný byt vyjde znatelně líp než platit příplatek za zařízený, jenže to má smysl až od nějakého půl roku pobytu.

Věci, které se dělají tady, stojí málo. Šití, opravy, úpravy oblečení, obuvník. Medellín byl textilní město a je to na cenách oprav pořád vidět.

Brýle, doplňky, značky. Do evidence jsem si zapsal sluneční brýle od místní značky za 199 tisíc pesos, tedy asi třináct set korun. Není to nejlevnější varianta a je to přesně ten typ výdaje, který se v průměrech ztratí a v rozpočtu ne.

Tři měsíční rozpočty

Tohle jsou modely, ne moje výdaje. Počítám s jedním člověkem v Medellíně, bez letenek a bez víza:

Skromně, bydlení v Belénu nebo v Envigadu, vaření doma, metro. Nájem se službami kolem 2,5 milionu, jídlo 900 tisíc, doprava 150 tisíc, telefon 55 tisíc, zdraví 220 tisíc, ostatní 300 tisíc. Zhruba 4,1 milionu pesos, tedy kolem 27 tisíc korun měsíčně.

Normálně, zařízený byt v Laureles, obědy venku, občas Uber. Nájem se službami a administración kolem 4,5 milionu, jídlo 1,5 milionu, doprava 400 tisíc, telefon 55 tisíc, zdraví 500 tisíc, ostatní 800 tisíc. Zhruba 7,8 milionu pesos, kolem 52 tisíc korun.

Pohodlně, El Poblado, restaurace, taxi, prepagada. Nájem se vším kolem 7 milionů, jídlo 2,5 milionu, doprava 700 tisíc, telefon 100 tisíc, zdraví 700 tisíc, ostatní 1,5 milionu. Zhruba 12,5 milionu pesos, kolem 83 tisíc korun.

Rozdíl mezi prvním a třetím sloupcem je trojnásobek a je to tatáž město.

Čtyři věci, na kterých se dá prodělat

Platba kartou v korunách. Když se vás terminál nebo bankomat zeptá, jestli chcete zaplatit v české měně, řekněte ne. Kurz si v tu chvíli určuje ten, kdo se ptá, a je to kurz pro vás nevýhodný. Platí se vždycky v pesech.

Výběr z bankomatu na ulici. Poplatky se liší podle banky a poznáte je až na obrazovce. Vybírejte uvnitř banky nebo v obchodním centru, větší částky najednou, a zkontrolujte, kolik si automat účtuje, než potvrdíte.

Cena pro cizince. Není to pravidlo, ale existuje: na trhu, u taxíku bez taxametru a u služeb, kde se cena neuvádí na ceduli. Nejlepší obrana je znát běžnou cenu a ptát se předem, ne po.

Spropitné. V restauraci se běžně přidává propina voluntaria deset procent. Je dobrovolná a musí se na ni zeptat, ne ji připsat mlčky. Když už je na účtu a nechcete ji platit, řekněte to; je to normální a nikdo se neurazí.

Jak si spočítat vlastní rozpočet, a ne cizí

Průměry lžou, protože průměrný člověk tady nebydlí. Postup, který funguje:

1. Třicet dní zapisujte úplně všechno, i kafe za osm tisíc. Bez toho se odhaduje a odhad je vždycky nižší než skutečnost.
2. Rozdělte to na tři hromádky: bydlení, jídlo, zbytek. U většiny lidí dělá bydlení polovinu a zbytek se dá ovlivnit.
3. Vynásobte nájem koeficientem 1,3. Administración, energie, voda a internet dělají zhruba tolik nad rámec nájmu.
4. Přidejte rezervu na jeden let domů. Ne proto, že poletíte, ale proto, že když se něco stane, nechcete o tom přemýšlet.

Jak číst čísla v téhle příručce

Kotvy nahoře jsou z veřejných zdrojů a mají rok. Rozpětí u nájmů a jídla jsou z rešerše a mají charakter „takhle to vypadá“, ne „takhle to je“. Čísla pod textem jsou z mých účtenek, mají datum a podnik a přibývají průběžně.

Kdo chce vědět, kolik to stojí opravdu, ať se dívá na ně. Zbytek je orientace.