Kdo to píše

Vít

Jmenuji se Vít Hofman. Patnáct let mě živila bezpečnost práce a požární ochrana, většinu času jako externího poradce na vlastní živnost. Dnes tvořím weby a webové aplikace, provozuji několik projektů pro obor bezpečnosti a píšu to všechno z kolumbijského Medellínu.

Tohle je delší verze toho, jak se z bezpečáka stal bezpečák v Kolumbii.

Patnáct let v paragrafech

O tom, co budu dělat, jsem se rozhodl doslova za minutu dvanáct.

Stál jsem na schodišti vysoké školy, vlevo ve dveřích byly přijímačky na IT, vpravo na BOZP. Do poslední chvíle jsem nevěděl, kam zahnout. Bilo se to ve mně a bylo to pořád 50:50.

Vyhrála bezpečnost, hlavně proto, že mě děsila představa, že budu osm hodin denně sedět u počítače. Chtěl jsem něco akčnějšího a bezpečnost mi to měla nabídnout.

Následujících patnáct let jsem objížděl klienty, prováděl kontroly, radil a školil. Pomáhal jsem vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí, nebo jsem se o to alespoň pokoušel. Je to opravdu zajímavá a pestrá práce.

Ale.

Proč jsem vyhořel

Tohle není výčitka oboru ani mým klientům. Míří to na systém, ve kterém se bezpečnost dělá.

Postupně jsem zjistil, že o skutečnou bezpečnost stojí málokdo. Všichni chtějí papíry, aby byli krytí před státem. Jenže stát nezajímá bezpečnost, stát zajímají papíry. Takže se dělají papíry pro papíry. A byrokracie přibývá. Už dnes máme tolik předpisů, že je nikdo nedokáže ani přečíst, natož jim rozumět do hloubky. Všechno se točí kolem toho, aby se dalo ukázat na někoho, kdo za to může.

U řady klientů byla angažovanost tak nulová, že protokol o kontrole, který jsem psal před deseti lety, dnes v podstatě zduplikuju a bude pořád aktuální.

A pak ta ironie: jako bezpečák jsem u počítače proseděl skoro stejně času jako programátor. Přesně tomu jsem se tenkrát na tom schodišti chtěl vyhnout.

Když jsem se za svou praxí otočil, výsledky nebylo pořádně vidět. Netvrdím, že se toho neudělalo hodně a že se spousta věcí nezlepšila. Jen mi asi hodně vadí nemít za sebou něco hmatatelného. A ne, směrnice ani bezpečnostní tabulka na zdi mé choutky neuspokojí.

Po patnácti letech jsem zkrátka vyhořel. Nejsem psychiatr a nechci si sám ordinovat diagnózy, ale dostal jsem se do stavu, kdy jsem ve vlastní práci přestal vidět smysl.

Nevidíte-li v práci smysl, jen těžko ji děláte s chutí. Neděláte-li práci s chutí, jen těžko ji děláte kvalitně.

Jak z toho ven

Bezpečnosti jsem se vzdát nechtěl. Vím, že má smysl. Vím, že i díky té hromadě byrokracie a tlaku na zaměstnavatele klesá pracovní úrazovost a zlepšují se podmínky zaměstnanců. Není to tak černobílé, jak to možná vyznívá o odstavec výš.

Chtěl jsem v oboru zůstat, ale jen tam, kde vidím výsledek. Zůstaly mi tři věci:

Vzorová dokumentace. Přes deset let provozuji e-shop se vzorovou dokumentací BOZP a PO. Dnes běží pod názvem Bezpečák, dřív ho znáte jako BOZPkestazeni.cz. Pomohl už tisícům zaměstnavatelů, vedoucích a bezpečáků. Jsou za ním prokazatelné výsledky, a tak ho dál rozšiřuji o nový, kvalitní a aktuální obsah.
Online kurzy. Najít kvalitní vzdělávání v BOZP není vůbec snadné. Moje kurzy nejsou srandovní klikačka jako pro děti na prvním stupni, ale plnohodnotné profesionální vzdělávání. Jdu do hloubky, ale tak, aby to cílová skupina dokázala pochopit a vstřebat.
BOZPforum.cz. Původní zastaralý web nahradila moderní aplikace. Funguje podobně jako diskusní skupina na Facebooku, k tomu ale umí akce, inzerci, profily odborníků a hlavně odborné články. Je to zázemí pro všechny se zájmem o bezpečnost.

A k tomu dvě věci, které jsou nové:

SafetyFrog Alpha, aplikace na kompletní řízení úkolů BOZP a PO. Finišuji s první verzí.
Rovnou k věci, tvorba webů a webových aplikací. Beru jen zakázky, které mi samotnému dávají smysl.

Právě weby jsou možná to, co mi v bezpečnosti celou dobu chybělo. Kdykoli si můžu hotovou práci prohlédnout. Vidím výsledek, spokojeného klienta a spokojené návštěvníky.

Od bezpečnosti tedy neutíkám. Jen se soustředím na oblasti, kde vím, že jsem silný a kde to opravdu pomáhá. A k tomu weby, abych z těch paragrafů nešedivěl.

Malta, která otevřela dveře

Že potřebuji změnu, jsem věděl už dlouho. Navíc mě neminuly ani zásadní osobní problémy. Startovací čárou všeho byla Malta.

Na přelomu března a dubna jsem strávil měsíc v jazykové škole EC Malta School. Chtěl jsem si vylepšit svou mizernou angličtinu a otevřít si tím dveře do světa. Byla to zkušenost k nezaplacení, jedna z nejlepších a nejintenzivnějších v mém životě. A myslím, že spolužáci to viděli stejně.

Pokud nad něčím podobným přemýšlíte, udělejte konečně ten první krok. Pokud dosud nepřemýšlíte, začněte.

Angličtinu mám pořád mizernou, ale díky Maltě se domluvím v podstatě s kýmkoli a o čemkoli. Důležitější než jazyk ale byli lidé. Spolužáci, přátelé, přátelé přátel. A mezi nimi Kolumbijci.

Ke konci pobytu navíc přišlo něco, co bylo do té doby zcela nemyslitelné a nečekané. Jako blesk z čistého nebe. Kolumbie se tím stala nevyhnutelností.

Proč zrovna Kolumbie

Do té doby jsem uvažoval o Španělsku, Kanárských ostrovech, Azorských ostrovech. Že existuje nějaká Kolumbie, to jsem věděl, jako většina Čechů, hlavně ze seriálu Narcos.

Čím víc jsem se o tu zemi zajímal, tím víc mě fascinovala. Kolumbie je země, o které dostáváte spoustu signálů, proč tam rozhodně nejezdit, a současně nacházíte čím dál víc důvodů, proč ji nesmíte minout.

Nenechal jsem se zastrašit. Cesta mi zabrala 40 hodin, z nichž jsem většinu proseděl nebo prostál. Nelituji ani jedné z nich.

Zatím je to tu mnohem lepší, než jsem si dokázal představit. Všechna negativa, která se o zemi dočtete, jsou násobně menší a všechna pozitiva násobně větší. Je to jiný svět. Při jedné z procházek po okolí jsem řekl, že si připadám jako ve sci-fi, kde obyvatelé Země odcestovali na jinou planetu a založili tam kolonii.

Co tady najdeš

Tohle není odborný web o BOZP. Odborné články píšu na BOZPforum.cz. Tady je to osobnější:

Kolumbie a Medellín. Život, ceny, lidé, jídlo, doprava a praktické věci kolem stěhování na druhou stranu světa.
Osobní zápisky. Vyhoření, změna života, rozhodování, práce na dálku a co se u toho člověku honí hlavou.

Nepíšu pravidelně a nepíšu krátce. Píšu, když mám co říct.

Kde jsem teď

Aktualizováno: srpen 2026

Sedím ve velkém coworkingovém centru největší kolumbijské banky, dívám se na palmy a tropické stromy, užívám si ten úžasný vzduch a vychutnávám si k tomu skvělou místní kávu a nějakou zdejší dobrotu.

Udělal jsem to. Jsem v Medellínu. A neskutečně se těším na to, co bude dál.

Kde mě najdeš

Moje projekty

Nové články

Chceš vědět, když sem něco přibude? [Odebírej novinky.]

Vít