Článek · Deník · 3. září 2026

Univerzita jako park a kino v obchoďáku

Den cesty: 14
Místo: El Poblado, Medellín
Čtení: 2 minuty

Kampus EAFIT, kam se dá jen tak vejít, s mangovníky, vodou podél cihlových zdí a ptáky uprostřed města. A večer nejstarší obchodní dům v El Pobladu, který měl jako první v Kolumbii vlastní kino.

Po zubaři jsem měl volné odpoledne a šel se podívat na univerzitu, kolem které jsem předtím jen projížděl. Zůstal jsem tam tři hodiny.

Univerzita, která je park

Jmenuje se EAFIT, stojí na Carreře 49 v barriu La Aguacatala a nikdo mě u vchodu nezastavil.

Kampus je otevřený a je to jeden velký park: dlážděné cesty mezi stromy, tráva, lavičky, vodní plochy podél cihlových zdí, ptáci. Studenti sedí na trávě, na schodech, na zídkách. Mezi budovami rostou mangovníky obsypané plody.

Vypadá to jako kampus někde v Kalifornii a je to uprostřed Medellínu, dvě stě metrů od šestiproudé třídy.

Odkud se to vzalo

EAFIT založila v roce 1960 skupina devatenácti podnikatelů jako školu správy a financí. Vznikla přesně proto, že Medellín tehdy prudce rostl průmyslem a neměl dost lidí, kteří by ty továrny uměli řídit.

Na dnešní kampus v La Aguacatale se škola přestěhovala v roce 1963. Od roku 2004 se rozvíjí podle plánu, kterému se říká universidad parque, tedy univerzita jako park: má skoro třicet tisíc metrů čtverečních zeleně a stromy se vysazují záměrně tak, aby přitáhly ptáky.

Knihovna Luise Echavarríi Villegase, cihlová budova s vodou podél zdi, se otevřela v roce 1999 a je to místo, kolem kterého je celý kampus poskládaný.

Tři věci, které mě zarazily

Je to otevřené. Žádný plot s ostnatým drátem, žádná recepce s výdejem karet. Vejdete a jste uvnitř.

Je tam ticho. Uprostřed města, dvě stě metrů od hlavní třídy, jsem slyšel ptáky.

Je tam kde sedět. Kavárny, jídelny, stánky, stoly ve stínu. Kdyby to bylo v Praze, sedí tam půlka města.

Večer: kino v obchoďáku

Z univerzity je to pěšky k obchodnímu centru Oviedo, a to je věc sama o sobě.

Otevřelo se v listopadu 1979 s devadesáti sedmi obchody, bylo teprve třetí v Medellíně a jako první v Kolumbii mělo vlastní kino. Dneska je to nejstarší obchodní dům v El Pobladu a stojí na takzvané Zlaté míli.

Není to krabice. Je otevřené do stran, mezi patry rostou palmy, kolem stromů se sedí a večer se tam chodí spíš posedět než nakupovat.

Šel jsem na Spider-Mana. V originále, se španělskými titulky, což je tady u velkých filmů běžné: dabing se dává na dětská představení, zbytek jde v původním znění. Lístek stál míň než kafe v Praze.

Vyšel jsem ven v deset večer, kolem palmy, neony a lidi na schodech. Kino v tropech má něco do sebe.