Laureles: čtvrť nakreslená v kruzích

Když se v Medellíně někoho zeptáte, kde bydlet, dostanete dvě odpovědi. El Poblado, když se ptáte turisty, a Laureles, když se ptáte člověka, který tu žije.

Strávil jsem v Laureles tři dny za sebou: procházkou, prací z kavárny, obědem v podniku pro místní. Píšu to jako někdo, kdo bydlí o čtvrť dál a chodí sem, protože je tam hezky.

Čtvrť, která je nakreslená v kruzích

Laureles je jediná část Medellínu, kde se pravidelně ztratím, a je to schválně.

Vznikala kolem roku 1940 jako zahradní město: široké třídy, stromořadí, parky, nízké domy a hlavně okružní ulice, takzvané circulares, které se točí kolem tehdy nové Papežské bolívarské univerzity. Zbytek města je mřížka, tohle je soustava kruhů. Půdorys se připisuje malíři a architektovi Pedru Nelu Gómezovi.

Následek: adresa se tady neskládá jako jinde. Místo carrery a calle máte Circular 1 a Circular 2 a Transversal, ulice se stáčí a dvě křižovatky po sobě vypadají úplně stejně. Mapa v telefonu je tu užitečnější než v centru.

Comuna 11 se jmenuje Laureles-Estadio, protože k ní patří i stadion.

Stromy

To, kvůli čemu sem chodím, jsou stromy.

Na několika ulicích rostou fíkovníky, které mají kmen širší než auto a kořeny, co si prorazily chodník a rostou dál. Koruna přejde přes celou ulici a v poledne je pod ní o pět stupňů míň. K tomu palmy, mangovníky a stromy, jejichž jméno neznám a které jsou obsypané květy.

Zahradní město z roku 1940 dneska vypadá jako les, do kterého někdo postavil čtyřpatrové domy.

Život bez turistů

V Laureles nejsou hostely, nejsou tu skupinky s průvodcem a nikdo na vás na ulici nemluví anglicky, dokud sám nezačnete.

Zato jsou tu pekárny, kde se v šest ráno stojí fronta, kavárny s vlastní pražírnou, hospody, ve kterých se dívají na fotbal, tržnice, papírnictví, opravny bot. Chodníky jsou plné lidí, kteří jdou z práce, ne fotit.

Pracoval jsem tu z několika kaváren a všechny snesly čtyři hodiny s notebookem, kafe a jednou objednávkou navíc. Wifi funguje, zásuvky jsou, nikdo nekouká.

V roce 2023 vyhlásil britský časopis Time Out Laureles nejlepší čtvrtí světa. Přineslo to to, co takové ceny přinášejí: víc cizinců, dražší nájmy a stížnosti lidí, kteří tu bydlí od začátku. Zatím to ale pořád je čtvrť, kde se žije, ne čtvrť, kterou si někdo prohlíží.

Co jsem tady jedl

Menú del día v podniku, kde na oběd chodí lidi z okolí: polévka, hlavní chod, šťáva, dezert. Rybu ve smetanové omáčce, která by prošla i v Evropě. Kaktusovou limonádu. Matchu, protože i tady se najde podnik, kde vám ji udělají líp než v Praze.

A pak jsem si sedl na lavičku před kostel Santa Teresita, cihlovou stavbu s vysokou lodí a barevnými okny, a půl hodiny se koukal, jak lidi chodí kolem.

Proč tady nebydlím

Bydlím v Conquistadores, o pár ulic dál, a je to tím, že se to tak sešlo. Kdybych se stěhoval znovu, vybírám mezi těmito dvěma a rozhodovalo by, jestli chci blíž k řece a k centru, nebo do zeleně a ke stromům.

Laureles je odpověď na otázku, jestli se v Medellíně dá normálně žít. Dá.