Zubař s výhledem

Zubaře jsem měl domluveného na druhou. Přišel jsem o hodinu dřív, protože v přízemí té budovy je restaurace a protože jsem chtěl vidět, jak to tady chodí.

Nejdřív oběd

Ceviche s avokádem a limetkou, k tomu limonáda. Sedělo se venku pod stromy, mezi vrátnicí a parkovištěm, a kolem chodili lidé v pláštích s deskami pod paží. Restaurace pod lékařským domem je tu úplně normální kombinace: v přízemí se obědvá, o dvacet pater výš se ošetřuje.

Lékařský dům

Budova se jmenuje Intermédica, Centro de Especialistas, stojí na Calle 7 číslo 39-197 v El Pobladu a je to celá věž plná ordinací. Zubaři, oční, kožní, ortopedie, laboratoře, lékárna. Recepce dole, výtahy, směrovky po patrech.

Tenhle model je v Kolumbii běžný a u nás ho skoro neznáme: soukromé ordinace se sdružují do jednoho domu, sdílejí recepci i zázemí a pacient chodí po patrech místo po městě.

Křeslo u prosklené stěny

To, co mi vyrazilo dech, byla ordinace.

Zubařské křeslo stálo metr od celoprosklené stěny a za ní bylo celé údolí Medellínu: střechy, věže, hory na obzoru a nad nimi mraky. Když si člověk lehne, dívá se na hory.

Vybavení nové, čisto, klid, žádná fronta. Paní doktorka mluvila pomalu a jasně a bylo poznat, že je zvyklá na lidi, kteří španělsky teprve začínají.

Podrobnosti o tom, co se dělalo a kolik to stálo, si nechám pro sebe. Co jde napsat obecně, je v příručce o zubaři a estetice v sekci Prakticky.

Poznámka bezpečáka

V domě plném ordinací mě zaujaly dvě věci. Značení únikových cest bylo všude, čitelné a nezakryté. A ve výtazích se nikdo netlačil, protože jich je dost.

Zní to jako maličkost. Ve zdravotnickém provozu je průchodnost chodby a fungující značení přesně to, na co se přijde až ve chvíli, kdy je pozdě.