Dá se odsud normálně pracovat?

Když se řekne práce na dálku z Kolumbie, většina lidí si představí problém s připojením. Ten tu není. Skutečné překážky jsou tři a žádná z nich nemá co dělat s rychlostí linky: registrace SIM karty na pas, dvoufázové ověření navázané na české číslo a šest hodin časového posunu, které rozhodnou o tom, jak vypadá váš den.

Mobil: co si koupit první den

Operátoři jsou čtyři. Claro má nejlepší pokrytí mimo města a je nejdražší. Movistar a Tigo jsou uprostřed. WOM je nejlevnější, ve městě funguje dobře a na horách se ztratí.

Předplacená karta se kupuje na pas a registruje se na místě; prodavač opíše číslo dokladu a bez toho vám kartu neaktivuje. Neregistrovaná SIM je v Kolumbii zakázaná kvůli vydírání po telefonu, takže vás tenhle krok nemine ani ve stánku na rohu.

Ceny předplacených balíčků v roce 2026:

• od 2 500 pesos za nejmenší balíček s pár dny platnosti
• 12 000 pesos za 1,5 GB na měsíc u WOMu
• 15 000 pesos za 1 GB u Clara
• 22 000 pesos za 2 GB u Movistaru
• kolem 60 000 až 100 000 pesos za balíček s neomezenými daty

Rozdíly mezi operátory jsou v tom, co se do dat nepočítá: sociální sítě a mapy bývají zdarma navrch. Kdo tu je krátce, vystačí s balíčkem za dvacet tisíc, tedy za necelou stovku korun na měsíc.

eSIM umí všichni čtyři a je to nejrychlejší cesta, jak mít data hned po přistání. Prodavač u pásu na letišti je dražší než pobočka ve městě, ale první den to za to stojí.

Číslo si pořiďte hned, ne až po týdnu. Bez místního čísla nezaložíte účet v aplikaci taxi, nezaplatíte přes Bre-B a v bance vás bez něj neodbaví.

Dvoufázové ověření: past, kterou nikdo nečeká

Tohle je jediná věc, kvůli které se stěhování opravdu zadrhne. České banky, státní portály a řada služeb posílá potvrzovací kód na české číslo. Jakmile ho přestanete používat, ztratíte přístup k věcem, které jste roky brali jako samozřejmost.

Co s tím, seřazeno od nejlepšího:

1. Nechte si české číslo aktivní na levném tarifu a mějte ho ve druhé pozici v telefonu nebo jako eSIM. Stojí to pár set korun měsíčně a řeší to všechno.
2. Přepněte ověření na aplikaci, ne na SMS, všude, kde to jde.
3. Vytiskněte si záložní kódy dřív, než odletíte, a nechte je doma u někoho, komu věříte.
4. Změňte kontaktní číslo v bance až tehdy, když máte kolumbijské číslo stabilní a ověřené.

Kdo tohle neudělá, řeší to potom přes videohovor s bankou v šest ráno místního času.

Internet domů

V Medellíně vede optika a je levná. Ceny za rok 2026 se u tří set megabitů pohybují takhle:

• Tigo od 65 000 pesos měsíčně
• Claro od 75 000 pesos
• UNE, tedy EPM, od 80 000 pesos

Za devět set megabitů se platí zhruba 120 000 až 150 000 pesos. Instalace, router a servis bývají v ceně, závazek je obvykle na dvanáct měsíců a bez závazku je tarif o něco dražší.

Dvě věci, které stojí za pozornost:

• Pronajatý byt už internet obvykle má. V zařízeném bytě je linka součástí nájmu a přepisovat ji na sebe je zbytečná práce.
• Zálohu řešte mobilem. Výpadky nejsou časté, ale stanou se. Hotspot z telefonu s balíčkem neomezených dat je nejlevnější pojistka na videohovor, který se nedá odložit.

Kde v Medellíně pracovat

Coworking. Denní vstup vyjde na 40 000 až 80 000 pesos, měsíční členství na 200 000 až 400 000, neomezené na 350 000 až 600 000. Většina míst je v Poblado a v Laureles, což jsou zároveň čtvrti, kde bydlí většina lidí, co sem přijeli na dálku pracovat.

Kavárny. Medellín je kávová země a kaváren s dobrým připojením jsou desítky. Platí tu ale nepsané pravidlo: v poledne se stůl uvolňuje, protože se obědvá. A notebook se nenechává na stole, když jdete pro kávu, to je nabídka, kterou se v centru nikdo neobtěžuje odmítnout.

Doma. Nejlevnější a v horku po druhé hodině odpoledne nejpříjemnější, protože ventilátor je jen doma. Kdo bydlí výš ve svahu, má lepší vzduch a horší mobilní signál.

Časový posun, který určuje celý den

Kolumbie má UTC−5 a nemění čas. Praha je proto v létě o sedm hodin napřed, v zimě o šest.

Prakticky to znamená tohle: kdo pracuje s Evropou, má hotovo do oběda. V sedm ráno v Medellíně je v Praze druhá odpoledne, tedy poslední rozumný čas na schůzku. Odpoledne je tady ticho, protože doma se už večeří.

Je to lepší uspořádání, než to zní. Dopoledne se odbaví schůzky a e-maily, odpoledne zbyde na práci, u které je potřeba klid, a v pět už nikdo nepíše. Kdo pracuje se Spojenými státy, má to naopak: den se posune na odpoledne a večer.

Vízum, když se tu chcete zdržet

Na práci na dálku existuje vízum V pro nomády, tedy visa V nómadas digitales. Platí až dva roky a chce dvě věci:

• příjem aspoň trojnásobek minimální mzdy, což je pro rok 2026 5 252 715 pesos měsíčně, tedy zhruba 1 200 až 1 400 dolarů, doložený za každý měsíc zvlášť
• zdravotní pojištění na celou dobu, na kterou vízum vydají, ne jen na pár měsíců

Detaily papírování jsou ve vlastní příručce o vízech. Tady stačí vědět, že se pojištění řeší dřív než žádost a že se doklad o příjmu nedá zprůměrovat.

Daně jsou vlastní téma a nedá se odbýt jednou větou. Kdo tu stráví víc než 183 dní v období dvanácti měsíců, začíná řešit daňovou rezidenci v Kolumbii a zároveň to, co si o tom myslí finanční úřad doma. Tohle patří k účetní na obou stranách, ne do článku na blogu.

Co bych si zařídil znovu a co jinak

Znovu bych udělal tohle: koupil eSIM ještě před odletem, nechal si aktivní české číslo a první měsíc pracoval z coworkingu, i když jsem měl doma optiku. Kvůli lidem, ne kvůli lince.

Jinak bych udělal jedno: nepřepisoval bych kontaktní číslo v bance dřív, než mi kolumbijské číslo chodilo tři týdny bez problému. Chvíli to vypadalo jako drobnost a byl z toho týden bez přístupu k účtu.