Guatapé: malované domy a vesnice pod vodou

Ze skály jsme jeli do městečka Guatapé, které leží na břehu téže přehrady o pár kilometrů dál. Je to místo z pohlednice, a to je myšleno jako pochvala i jako výhrada.

Malované domy

Guatapé je slavné zócaly. Zócalo je pás v dolní části zdi, který má chránit omítku před vlhkem a před dobytkem, a tady se z něj stalo umění.

Kolem roku 1920 na svůj zócalo místní José María Parra Jiménez namaloval ovečky. Sousedé se přidali a začali si na zeď malovat, čím se živí: pekař chleba, hrnčíř nádobí, sedlák krávu. K tomu květiny, ptáci, kytary, indiánské vzory.

Dnes to má celé městečko a k tomu fasády v barvách, na které si člověk nezvykne: tyrkysová vedle žluté, růžová vedle modré, a nikde to nebije do očí. Je to práce několika generací, ne rozmar.

Náměstí, ulice, deštníky

Na náměstí stojí bílý kostel s červenými hranami a s dvěma věžemi, uvnitř dřevěný strop a lavice. Před ním fontána, kolem lavičky a prodavači.

Calle del Recuerdo je ulice, nad kterou visí stovky barevných deštníků. Vypadá to skvěle na fotce a stojí se na ni fronta, protože to všichni vědí.

Nejhezčí jsou ale obyčejné ulice o dva bloky dál: dlažba, cypřiše, balkony, kočka na zdi, dva chlapi před dílnou. Tam už není nikdo.

Co pod tím je

Do sedmdesátých let bylo Guatapé zemědělské městečko a jezero neexistovalo.

Empresas Públicas de Medellín tady postavily přehradu a od roku 1970 ji začaly napouštět; hotovo bylo v roce 1979. Voda zaplavila pole, statky a celé městečko El Peñol, které se muselo postavit znovu jinde. Tisíce lidí se stěhovaly, kostel zůstal pod hladinou a při nízké vodě z ní dodnes vystupuje kříž na místě, kde stával oltář.

Je to největší regulační nádrž v Kolumbii a její elektrárny dodnes napájejí zem. Turistika, ze které Guatapé žije, stojí na dně toho příběhu.

Zní to jako historka pro průvodce. Mně to nešlo z hlavy: člověk stojí na nábřeží, kolem loďky a hudba, a pod tou vodou je náměstí.

Loď

Odpoledne jsme vyjeli lodí. To je ta část dne, kterou bych udělal znovu.

Jezero je obrovské a členité, poloostrovy a ostrovy vypadají odshora jako rozlitá zeleň a mezi nimi se pohybují čluny, plovoucí domy a jeden vodní skútr, který dělal rámus za všechny. Loď obeplula zálivy a nakonec zamířila k místu, odkud je nad hladinou vidět skála, na které jsme ráno stáli.

To je ten pohled, který jsem si odsud odvezl: kus kamene dvě stě metrů vysoký, zelený břeh a mezi tím voda, pod kterou je vesnice.

Jestli tam jet

Jeďte, ale ne v sobotu odpoledne a ne jen na dvě hodiny.

Ráno na skálu, dopoledne po ulicích, oběd u vody, odpoledne loď. Kdo přijede s jednodenním zájezdem, projde deštníky, koupí si magnet a odjede s tím, že Guatapé je hezké a plné lidí. Obojí je pravda a obojí je málo.