Parque de los Pies Descalzos

Park, kde se chodí naboso, a myslí to vážně.

Jmenuje se Park bosých nohou a není to nadsázka: jsou tam plochy s pískem, s vodou a s bambusem právě proto, aby si člověk sundal boty a šel po nich. Uprostřed města, v části zvané La Alpujarra, mezi úřady a kongresovým centrem. Navrhoval ho architekt Felipe Uribe de Bedout na přelomu tisíciletí a je to zenová zahrada přepsaná do kolumbijštiny.

Nad tím vším stojí obrovská skleněná budova a kolem ní teče voda.

Je to sídlo EPM, tedy městské energetické a vodárenské společnosti. Otevřeli ji v roce 1997, má sto dvacet čtyři tisíc metrů čtverečních a architekti se inspirovali budovou Lloyd's v Londýně, což je na ní vidět: technika je vytažená ven do věží po stranách, místo aby se schovávala uvnitř. Kolem dokola jsou vodní plochy a fontány.

Ta kombinace dělá to místo. Sklo, voda, bambus, písek, kolem toho kopce Medellínu a nad tím obloha, která se tady mění každou půlhodinu. Jezdí tam bruslaři, protože rovné plochy k tomu vybízejí. A ve tmě se to celé rozsvítí a je to jedno z nejhezčích míst ve městě.

V neděli tam jsou trhy

Trefil jsem se na farmářské trhy, které se rozkládají hned vedle.

Bílé stany v řadě, pod nimi ovoce, zelenina, sýry, pečivo, kytky. Kolumbijské trhy nejsou skanzen pro návštěvníky, je to způsob, jak si lidi nakupují, a je to na nich znát: chodí tam sousedi se psy a s taškami, ne fotoaparáty.

Dal jsem si tam empanadu s trhaným kuřetem, přímo ze stánku a horkou. Jestli tam půjdete, dejte si taky.

Farmářské trhy v Medellíně se konají po parcích v sobotu a v neděli, zhruba od osmi do jedné. Který park kdy, se mění, takže si to před cestou ověřte. Do jedné odpoledne, ne déle: kdo přijde ve dvě, najde prázdné stany.