Lengua en salsa

Hovězí jazyk. Vím, jak to zní, a počítám s tím, že půlka lidí u téhle věty odejde jinam. Škoda, protože tohle bylo zatím nejlepší jídlo, co jsem v Kolumbii měl.

Přišel talíř, na kterém bylo všechno. Jazyk v tmavé omáčce, rýže, vařené brambory, kus yuky a opečený plátano. K tomu zvlášť miska salátu s rajčaty, cibulí a avokádem. Omáčka je zeleninová, hodně najemno nasekaná, spíš hustá než tekutá, a je jí dost na to, aby zbylo i na brambory.

Maso je měkké tak, že se dá jíst lžící. Chuť není nijak divoká, spíš plná a kulatá, blíž dušené hovězí líčce než něčemu, čeho by se měl člověk bát. Kdybych to nevěděl dopředu, nepoznám to.

K tomu sklenka vína, což k obědu v horách sedlo líp, než jsem čekal.

Jak se to jí

Nic se nemíchá dohromady. Bere se to po kouscích. Kousek masa, k tomu rýže, sem tam brambor nebo yuka, plátano na sladko mezi tím a salát na vyčištění. Ta sladkost plátana proti slané omáčce je půlka toho, proč to celé funguje.