El Retiro

Jel jsem tam na jedno odpoledne a odjížděl s tím, že se vrátím.

Z Medellínu je to hodina autem a celou cestu se stoupá. Když vystoupíte, je vzduch najednou chladnější a nějak čistší. Je to skoro o sedm set metrů výš než město dole a je to znát: průměr tady dělá šestnáct stupňů, takže i když v Medellínu praží, nahoře je akorát.

Náměstí je nejhezčí, jaké jsem tu zatím viděl. Bílý kostel s věží, kolem dokola stromy, lavičky a stoly vytažené z kaváren ven na dlažbu. Sedíte venku, před vámi chodí lidi, hraje živá hudba a nikdo nikam nepospíchá. Po chvíli se dva postaví a začnou tancovat. Jen tak, uprostřed odpoledne, a nikdo se za tím ani neotočí.

Uličky, do kterých se vyplatí zajít

Celé to městečko je pár bloků a stojí za to projít je všechny. Úzké uličky, nízké domy s dřevěnými dveřmi a okenicemi, každý natřený jinou barvou. Mezi tím kavárny, restaurace, malé dílny. Kolem náměstí stánky s ovocem a se suvenýry, nic velkého, pár stolků.

Působí to dobově, a přitom to není skanzen postavený pro turisty. Prostě to tak zůstalo.

Oběd, kvůli kterému bych jel znovu

Entre Sabores, Carrera 21, kousek od náměstí. Zvenku bílý dům s taškovou střechou a dřevěnými dveřmi, na chodníku tabule a na ní křídou seznam toho, co dneska vaří. Uvnitř to vypadá jako v obýváku, protože to obývák je.

Dal jsem si hovězí jazyk v omáčce. Píšu o tom radši zvlášť, protože jedna věta by na to byla málo.

Co ale patří sem: paní, která nás obsluhovala. Prošla s námi celou tabuli, u každého jídla řekla, co v něm je a proč by si ho člověk měl dát, a mluvila o tom tak, že jsem měl chuť úplně na všechno. Tohle se v restauracích moc nenosí a je to poznat hned.

Maso v sudu

Vzadu se dělo něco, co jsem do té doby neviděl. Kluk v zástěře a v rukavicích tam pověsil kus hovězího na drátěný hák a spustil ho do vysokého plechového sudu. Dole žhavé uhlí, nahoře poklop, a tím to na několik hodin skončilo.

Říká se tomu carne al barril a je to věc z Antioquie. Maso se nepeče na roštu a nedusí v hrnci, ale visí v tom sudu ve vlastní páře a v kouři, nic se ho po celou dobu nedotkne a nikdo ho neobrací. Vyjde z toho tak měkké, že se trhá vidličkou.

Že vám to ukážou, aniž byste se ptali, je asi celé o tom, jak to tam mají nastavené.

Lidi

To bylo na celém dni nejsilnější. Všichni se baví. Na náměstí, ve dveřích obchodů, u stánků. Hraje hudba, někdo tancuje, někdo jen kouká, a je z toho dobrá nálada, do které se dá jen tak sednout a být její součástí.

Do El Retira se nejezdí kvůli jedné věci, kterou si člověk odškrtne a jede dál. Jezdí se tam kvůli tomu, jaké to tam celé je.

Odpoledne jsme pak popojeli do vedlejšího městečka La Ceja. To ale patří do jiného zápisu.