Comuna 13

Čtvrť na západním svahu nad městem, oficiálně San Javier. Dneska jedno z nejnavštěvovanějších míst ve městě a zároveň místo s nejtěžší minulostí, jakou tu která čtvrť má.

Je tam všechno najednou a nic z toho se nepřetvařuje. Originalita vedle kýče, výhled přes celé údolí, jídlo a pití na každém rohu, davy lidí a prodejci, kteří osloví každého, kdo jde kolem. Po úzkých chodnících projíždějí motorky nahoru i dolů. Sochy, gorila, vrtulník, malá eiffelovka, všechno jako místo na fotku. Přes den je tu bezpečno, což by z historie nikdo neodhadl.

Nahoru vede šest úseků jezdících schodů pod oranžovou střechou, dohromady necelé čtyři sta metrů. Otevřely se v roce 2011 a z výstupu, který odpovídá osmadvacetipatrovému domu, udělaly cestu na pár minut. Není to atrakce, je to doprava: do té doby se do horních částí chodilo pěšky po schodech.

Proč to tady bylo tak zlé: čtvrť vyrostla z lidí, které z venkova vyhnala válka, a leží u výpadovky na západ k moři. Kdo ovládal ji, ovládal cestu pro zbraně i pro drogy. V devadesátých letech a na začátku dvoutisícových se o ni přetahovaly městské milice guerilly a potom polovojenské jednotky. V říjnu 2002 sem stát poslal největší městskou vojenskou operaci v dějinách země, Operación Orión. Nad domy létaly vrtulníky, střílelo se mezi obydlími a kromě bojovníků zmizeli i civilisté. Rodiny je hledají dodnes, hlavně na skládce La Escombrera nad čtvrtí, která se považuje za jeden z největších městských hrobů v Latinské Americe a kde se po letech znovu kope.

Co z toho vyrostlo, je vidět na zdech. Graffiti a hip hop tu nejsou dekorace pro turisty, ale způsob, jakým místní o té době mluví. Prohlídky vodí lidé odsud a je to na nich znát.