Městečko · Kolumbie · 1750 m n. m.
Jardín
Tři hodiny jízdy z Medellínu a je to jiná země.
Antioquia se cestou na jihozápad zvedá a padá po hřebenech tak dlouho, až přestanete tušit, kde jste. A pak se z posledního kopce otevře údolí, ve kterém leží městečko s bílou věží uprostřed a kolem dokola samá zeleň. Ne zeleň jako u nás, kde je les a pole. Zeleň, ve které je všechno naráz: káva, banánovníky, platány, avokáda, ananas. Roste to po sobě, přes sebe a mezi sebou a nedá se poznat, kde končí zahrada a začíná farma.
Zůstali jsme dvě noci a bylo to málo.
Náměstí, u kterého se dá strávit celý den
Hlavní náměstí je celé v barvách a lidi na něm sedí.
Domy kolem dokola mají dřevěné balkony a každý je natřený jinak: modrá vedle žluté vedle zelené, okenice v jiné barvě než zeď. Před podniky stojí dřevěné stolky a židle, taky barevné, a ty židle nejsou dekorace pro návštěvníky. Sedí na nich místní od rána do večera, dávají si kafe, pivo, povídají si a dívají se na ostatní.
Uprostřed toho stojí bazilika. Kamenná, novogotická, mnohem větší, než by se do takového městečka čekalo, a právě ten nepoměr dělá celé náměstí.
Nikam jsme odtamtud nespěchali a byla to nejlepší část dne.
Tuk tukem po farmách
První den jsme si vzali tuk tuk a jeli jen tak na kukačku po okolí.
Tuk tuk je v Jardínu normální doprava, ne atrakce. Motorka s kabinou, řidič, který ví, kam vás vzít, a cesty, které postupně přestávají být cestami. Jede se do kopců mezi farmy, kolem kávových keřů a banánovníků, a čím výš, tím je vidět dál.
Nemělo to program a bylo to dobře. Zastavíte, kde se vám líbí, koukáte, jedete dál.
Nahoře nad městem jsme zastavili na kafe v Miradoru la Herrerita a byla to nejlepší zastávka celého dne: výhled do údolí a kolem dokola kolibříci.
Druhý den patřil kávě
Kávová farma Tour Cafetero Los Correa, trhání ve svahu, zpracování, pražení a nakonec šálek uvařený člověkem, který tu kávu vypěstoval.
Je to půl dne a je to ta část výletu, kvůli které bych do Jardínu jel znovu.
A bydlení
Spali jsme v Hotelu Macao, místním, ne řetězcovém: barevný dům, dřevo, vnitřní dvůr, zeleň a ráno ptáci.
Přesně ten typ ubytování, kvůli kterému má smysl jet do Jardínu na dvě noci místo na jednu.
Něco málo z historie
Jardín vypadá jako kulisa, ale je to skutečné městečko, které se prostě nezměnilo.
Založili ho 23. května 1863, farnost tu je od roku 1871 a obcí se to stalo v roce 1882. Žije z toho, z čeho žilo vždycky: káva, platány, cukrová třtina, fazole. K tomu dneska turistika a přes čtyřicet hotelů, což je na třináct tisíc obyvatel číslo, které o něčem vypovídá.
Nad náměstím stojí bazilika Neposkvrněného početí. Stavěla se od roku 1918 do roku 1942, je z místního kamene, v roce 1980 ji vyhlásili národní památkou a od 3. června 2003 je menší bazilikou. Na městečko v horách je to stavba, která tam nemá co dělat, a přesně proto se na ni všichni koukají.
Jardín patří mezi sedmnáct kolumbijských pueblos patrimonio, tedy do oficiální sítě městeček, jejichž ráz se chrání. Ta barevnost na náměstí není nátěr kvůli fotkám, je to způsob, jakým se tady staví a natírá odjakživa, a teď to má i papír.
A ještě jedna věc, která se z náměstí nepozná: v roce 2007 tady postavili dvě lanovky. Ne pro turisty, ale pro lidi z farem nahoře v kopcích, kteří to jinak měli hodiny pěšky. Jedna jede na Alto de las Flores ke Cristo Rey, druhá na vyhlídku La Garrucha. Že se z nich stala atrakce, je vedlejší produkt.
Zápisy odsud
Jídlo odsud
Celé jídlo
Fotky odsud
60 snímků